Tkáň. Informelní tendence českého umění ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie

Informální umění, zkráceně informel, bylo hlavním evropským uměleckým směrem po druhé světové válce. Termín vyjadřoval jednu z jeho základních charakteristik – absenci formy v tradičním smyslu (předpona in- zde představuje latinský zápor). Díla syrové estetiky chtěla postihnout primární existenci člověka, bezprostředně otiskovanou do matérie díla; ostatně informel je výtvarným ekvivalentem existencialismu v literatuře a filosofii. V Československu odříznutém po roce 1948 od vývoje ve světě se informel v závěru 50. let stal hlavní tendencí neoficiálního umění, i když se tu používal spíše termín „strukturální abstrakce“. Zdejší verze však měla specifickou podobu, více estetizovanou a spirituální. Svébytným vývojem k němu dospěli tvůrci, nastupující ve 40. a na začátku 50. let (Medek, Istler, Boudník, Kotík, Sekal, Piesen, Balcar), kteří pak ovlivnili autory o generaci či dvě mladší, studující na pražských výtvarných školách (Koblasa, Beran, Tomalík, Sion, Janošek, Nešleha, Málek, Švankmajer, Hotový). Ve sbírce AJG je informel zastoupen velmi kvalitně. Výstava představí unikátní soubor informelních tendencí v 60. letech 20. století v Československu ze sbírky Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Připomene přelomová díla a významné umělce naší výtvarné scény.