Pavla Krkošková Byrtusová – Věci kvetou

MgA. Pavla Krkošková Byrtusová (narozená 1981 v Třinci)
pavla@uuterky.net
www.pavla.uuterky.net

MgA. Pavla Byrtusová Krkošková žije a pracuje v Návsí na pomezí České republiky a Slovenské republiky. Věnuje se převážně kresbě, malbě, fotografii, grafice, ilustraci a psaní nebo sbírání textů. Ve své tvorbě často dokumentuje prožité situace. Silným inspiračním zdrojem je pro ni rodný region a autentické (neškolené) projevy dětí a přátel (texty, kresby, videa, sociální sítě). Věnuje se také genderovým tématům ženství a mateřství. Pavla Krkošková Byrtusová spolu se svým manželem Martinem Krkoškem založila grafickou dílnu zaměřenou na sítotisk s názvem Uutěrky (www.uuterky.net). V rámci dílny pracují na různých projektech a pořádají kurzy. Pracovala na řadě projektů, například na projektu Cvrčko Stano, který se snaží přibližovat současné umění dětem (komiksy, galerijní workshopy) na němž spolupracovala s Hanou Hudcovičovou Lukšů a Martinem Krkoškem. Aktuálně pracuje v týmu nově vznikajícího projektu DIDAWOOD, který navrhuje didaktické hračky pro děti z odpadového materiálu firmy Kovocité.

Věci kvetou
Zahrada byla veliká a plná zeleně. V korunách stromů zpívali ptáci a po trávě občas proběhla kočka. I světlo se zdálo, že má lehce nazelenalou barvu. Do tohoto ráje přicházejí zvuky z nedaleké dálnice a pronikají sem hlasy lidí. Nic z toho přes zelenou přehradu není vidět, ale každý, kdo je v zahradě, cítí, že za plotem se děje něco úplně jiného…
Podobně na tom je tvorba Pavly Byrtusové Krkoškové. Vidíme jasně definované postavy před pozadím spíše jen naznačeným. A ze všech těch postav něco vyzařuje. Štěstí, nedokonalost, radost, strach, nuda? Možná je to nejistota, pramenící z toho, že zvuky slyšené v zahradě vůbec nekorespondují s tím, co je viděno.
Pavla Byrtusová Krkošková rozsévá ve své tvorbě nejistotu. Ne však v podobě náznaků nebo výkřiků, ale v nedokončených větách. Ona sama spoléhá na vlastní síly a místní zdroje. V její práci se uplatňuje pracnost, nedokonalost a opravdovost. Autorka nepředkládá lidem příběhy i s návodem, jak je vidět, číst, prožít. Nic není takové, jak se může na první pohled zdát. Ve všech nedokončených větách, nedotažených tazích tušíme, že kdyby se náš pohled posunul ještě o pár centimetrů dál, budeme vidět, vědět, cítit všechno. A nebojí se vše sdělovat i jinak než obrazem. V její tvorbě se čím dál víc objevují texty, útržky vět vypůjčené od přátel, dětí nebo i citace textu písně… Ale ani zaznamenaná slova dokonale nevyplňují onu chvějivou nedokončenost a nedotaženost.
Obrazy Pavly Byrtusové Krkoškové nejsou detektivky Agaty Christie, ale hutný pohled člověka, který pochopil, že divák potřebuje ponechat kus bílého místa, které bude jen jeho, kam si může projektovat svoje lvy ze starých map. Kde si může potrénovat svou fantazii, jež v současné digitalizované a byrokratické společnosti zmírá na úbytě. Není to hra.
Pavla Byrtusová Krkošková projektuje kus světa kolem nás, který důvěrně zná, přesto je otevřená nejistotě. Protože prostě nic nemusí být takové, jak se může na první pohled zdát. Autorčin výtvarný svět mluví víc o zachycení pocitové reality než o záznamu reality.
Denně se potkáváme s věcmi, o kterých v podstatě nevíme, jak fungují, ale bez bázně a hany je používáme. Kdo dokáže přesně říct, jak funguje pračka, GPS navigace nebo jak probíhá polymerace? Neznalost nás neodrazuje od používání. Žijeme v daném prostředí a často o něm nic nevíme. Zpěv ptáků, déšť, vznik hor sahající do prehistorické doby, kdy se v tyglíku nějakého nadpřirozeného alchymisty tavily elementární částice, aby se z něj ve finále vynořila žula, pískovec nebo křemeny. Když si toto uvědomíme, tak nám najednou přijde zřejmé a logické, že prostor kolem musí být nutně vyplněn nějakou podobou nejistoty. Nejistoty sice snadno začlenitelné do našich životů, ale stále nejistoty.
Výtvarnice Pavla Byrtusová Krkošková zaznamenává ve své tvorbě reálnost světa, včetně oné nejistoty, kterou se naučila předkládat divákům, aniž by pro pochopení celku bylo potřeba nejistotu pochopit. Protože chápaná nejistota se posléze stane jistotou a ztratí vše, co jí dává právo na existenci.