Výstava se věnuje fenoménu vynucené pohody – plánovanému klidu, který vzniká pod tlakem výkonnosti, sebeprezentace a společenských očekávání. Poukazuje na střet každodennosti s přirozenou nahodilostí i vynucenou sterilitou, zkoumá neustálou touhu po okamžitém uspokojení a zároveň reflektuje napětí mezi anonymitou a falešnými přátelstvími v informačním šumu. Nohy nahoru je kolektivní výstavou studentů Ateliéru fotografie VUT v Brně.
Neustálou touhou po okamžitém uspokojení představuje: Jamie Hrabců, Tadeáš Kučera, Tereza Macounová, Jakub Pirochta, Anna Spáčilová a Vendula Spáčilová.
Jamie Hrabců
Vynucená pohoda zkoumá hranici mezi přirozenou nahodilostí a vynucenou sterilitou. Místa, která nesou stopy neplánovaných zásahů – graffiti, zarostlé chodníky, neorganizované vrstvy času – jsou přetvořena do vizuální dokonalosti, která ale zároveň působí odcizeně a bez života. Fotografická manipulace nahrazuje osobitost neutralitou, čímž se mění v anonymní vizualizace prostoru, v obrazy míst zbavených své historie.
Zdánlivě čistě bílé tričko v projektu zastupuje anonymní estetiku, čistotu a normcore. Je však potištěno extrahovanými motivy, barvou, která reaguje na sluneční svit. V umělém světle a vnitřních prostorách, světle, které dokážeme nastavit a kontrolovat tak zůstáváme vizuálně prázdní. Na denním světle, které se ale řídí svými vlastními pravidly a biorytmem se ale ukazují prvky a motivy, které tvoří vzor a dělají tak z prázdné plochy něco osobního, personalizovaného, „našeho“.
Tento princip rezonuje i se streetwearovou estetikou, která často přebírá vizuální jazyk městských nepořádků, graffiti a zásahů do veřejného prostoru. To, co je ve městě vnímáno jako nechtěné, se v módě stává nositelem identity a vizuálního stylu.
Tereza Macounová
Odpolední káva s kamarádkou jako ztělesnění harmonie. Precizně naaranžovaný dezert třpytící se v paprscích slunečního světla a labuť ladně se vznášející na hladině mléčné pěny, evokující představu dokonalé neděle. Jemný úsměv a lehký náklon hlavy. Přivřené oči, jako by světlo bylo příliš oslňující, nebo život příliš krásný. Cvak.
Fotografie satiricky reflektuje fenomén vynucené kavárenské idylky, která se v posledních letech transformovala v estetickou normu. Definuje nevyřčené standardy pro to, jak si správně „vychutnat“ kávu – s pečlivě stylizovanou lehkostí, která je často spíše performancí než autentickým prožitkem.
Vendula Spáčilová
Tento projekt zkoumá propojení vizuální estetiky a každodenní pohody prostřednictvím intenzivního použití barev, které vyjadřují radost, uvolnění a kouzlo obyčejných okamžiků. Inscenované fotografie, inspirované módními snímky a reklamními kompozicemi, přetvářejí běžné objekty a scénáře na vděčné obrazy, které se zároveň dotýkají paradoxu současného rychlého životního tempa.
Barvy v této sérii nejsou pouze dekorativními prvky, ale symbolem pohodlí, spojeného s neustálou touhou po okamžitém uspokojení. Fast food, se svou rychlostí a dostupností, je zde použit nejen jako objekt každodenního konzumování, ale i jako zrcadlo současné doby, v níž se zrychluje nejen tempo života, ale i naše vnímání pohodlí. Projekt „Nohy nahoru“ tak odhaluje, jak se naše pojetí pohody a komfortu může stát vizuální iluzí, kterou formují barevné povrchy, estetika konzumace a přechodné okamžiky v hektickém rytmu moderního světa.
Tadeáš Kučera
V průběhu dne se nám naskytnou krátké chvíle, které můžeme využít k relaxaci – ať už během cesty MHD, přestávky ve škole nebo pauzy na oběd. Přinášejí nám ale tyto momenty skutečný odpočinek, nebo je jen „něčím“ vyplňujeme? Tato série zachycuje detaily těchto pomíjivých okamžiků a to, jak je lidé využívají. Absence obličejů vytváří prostor anonymity, díky čemuž se divák může do těchto situací vžít a najít v nich vlastní zkušenost s „nutným“ odpočinkem.
Anna Spáčilová
V obraze pro výstavu Nohy nahoru zkoumám momenty, kdy pohoda přestává být skutečná. Kdy se z klidu stává gesto – snadno prokouknutelná snaha o odpočinek, která uvnitř zůstává neklidná. Skrze fragmentární malbu různých situací, které tuto neautenticitu nesou, se pokouším zachytit křehkost stylizované relaxace. Obraz sám je narušen – visí ve volném prostoru a chybí mu část. Vyříznutý průhled funguje jako fyzický i symbolický zásah do celistvosti. Odhaluje nejen absenci, ale dává prostor i pohledu dál – k dílům ostatních. Právě tam, kde kus chybí, může něco vzniknout. Možná i opravdový klid.
Jakub Pirochta
Fotografie zachycující skupinu přátel v sociální situaci, kde musí snášet „kamaráda“, koho absolutně nemají rádi. Nechtějí být otevřeně nepříjemní, ale dávají mu jemné narážky, že prostě NE.
Satirický komentář k dynamice kamarádských okruhů a konceptu „Fake Friends“. Skupina se snaží udržet klid a slušnost vůči členovi, se kterým si nechtějí moc rozumět. Ten si ale jejich chování vykládá jinak. S optimismem věří, že ho mají rádi a že s ním je pohoda. Pravda je ale jinde: skutečná pohoda začíná až ve chvíli, kdy tam není.