{altattrib}

Galerie výtvarného umění v Náchodě

Přeskočit na: Navigaci | Aktuální sdělení | Aktuální výstavy


novinky na e-mail / © / english
© GVUN 2008
design Ondřej Klos / Podol
code Petr Rapant
Návrat na úvodní stránku Galerie výtvarného umění v Náchodě

Aktuální výstavy

Umělci do 40 let / Alice Nikitinová - obrazy, instalace

Místo konání: kabinet kresby, grafiky a fotografie
Termín konání: 07/03 - 22/04 2012

   

  Alice Nikitinová (1979) se narodila v Žatci. Její otec však pochází z Ukrajiny, a proto není divu, že Alice trávila své dětství na Ukrajině. Na prázdniny však jezdila do Čech k babičce, kde měla možnost se postupně seznamovat s kulturně odlišným prostředím. V letech 1994 až 1998 studovala Střední uměleckou školu v ukrajinském hlavním městě – Kyjevě. Výuka zde probíhala podle zásad akademické ruské umělecké školy, jejíž tradice je silně zakořeněna v raném 19. století. Především se kladl důraz na kresbu podle modelu a na dokonale zvládnuté kreslířské a malířské řemeslo. V mladé samostatné Ukrajinské republice (1991) bylo velmi důležité podchytit a zdůraznit „národní“ cítění, proto také v pracích studentů nechyběla historická či folklorní témata. Avšak těmto žánrům se Alice Nikitinová mnoho nevěnovala, jednak díky pochopení ze strany vyučujících, ale především díky již osobitému výtvarnému projevu, který se více profiloval a směřoval k čistým barevným formám.

    V roce 1998 začala studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Vybrala si, pro ni jistě velmi vhodný, ateliér malířství I / školu Jiřího Sopka. Tvorba v jeho ateliéru je více než na jeho obsahovém sdělení založena především na barevné výstavbě obrazu, který má být na první pohled jasně srozumitelný. Pod Sopkovým vedením usilovala nadšená malířka o kvalitní a upřímnou malbu, podobně jako její oblíbení malíři: Kazimir Malevič, El Lisickij, Philip Guston, Peter Halley, Tal R, Sonia Delaunayová, Fernand Léger, David Shrigley a nebo Piet Mondrian. V roce 2003 hostovala na Univerzitě Castilla-La Mancha na Fakultě výtvarných umění ve španělské Cuencence. Studium na pražské Akademii ukončila o rok později. V diplomové práci se zabývala problematikou města, respektive jeho zdí; jak vypadají, jaká je jejich „výzdoba“ a co na nich všechno můžeme najít – struktury, fragmenty plakátů, nápisy, kresby či symboly. To co viděla jí připomínalo abstraktní malby, tak vznikla absolventská instalace obrazů a objektů nazvaná Město (Zdi). Recenze v té době již upozorňovaly na její měkčí malířskou formu, kterou se vyjadřuje a lehkou barevnost. Plátna a instalace Alice Nikitinové se staly brzy snadno identifikovatelné svojí střídmostí a oproštěním od přebytečné popisnosti, čistou a pestrou paletou modelující v základních tvarech a promalovaných barevných plochách věci předmětného světa s důrazem na jejich detaily. A pochopitelně si našly své publikum unavené přebujelým a předimenzovaným mediálním světem, vizuální kýčovostí a rádoby estetickou normativností nevkusu. V dílech Nikitinové není žádný projev skepse, jak by se mohlo zdát ani známka odcizení, právě naopak! V její tvorbě je znatelná čirá zvědavost a dobrodružství, které ji vede ke stálému zkoušení, popírání a hledání cest a odpovědí. Nebojí se změny kontextů, parafrází, propojování nesourodých prvků v ploše, reminiscencí existujících děl ani jisté a záměrné antivýtvarnosti, vznikají tak zajímavé obrazové hyperboly jevů, pseudoobrazy a vizuálně dynamické a silné, jasně zřetelné obrazy; kde značka je značka, žebřík není ničím jiným než zase jen žebříkem a banánová krabice opět pouhou běžnou a obyčejnou krabicí. A přesto nebo právě proto tvůrčím přístupem Nikitinové a viděno její optikou, blízkou minimalistům, běžné, všední a téměř obtížné předměty se stávají zajímavými, okouzlujícími tématy obrazů majících svou „obyčejnou“ krásu.

   Taková je i její výstava Na kraji v kabinetu kresby, grafiky a fotografie náchodské galerie. Návštěvník zde nenajde nic víc než pět obrazů, které celý prostor dynamizují. Samotná instalace vyvolává napětí mezi plným a prázdným, ale i jemné sotva postřehnutelné barevné akcenty spolu komunikují stejně tak jako tvarové a hmotné s plochým a pouze barvou modelujícím. Výrazná a barevně nesourodá podlaha má zde své jisté místo ovlivňující výběr pláten, která spojuje až asketická černobílá monochromnost. A sama autorka k výstavě říká: „nejde o žádný složitý koncept, název je spíše takové krátké shrnutí toho, co mne v poslední době zajímá. Jedná se o okraj zájmu, okraj plátna, okraj předmětů, mezery, chybění a pod. Snažím se pracovat především ve vizuální rovině, velmi jednoduše, bez symbolismu.“ 

vrátit se na začátek této stránky