{altattrib}

Galerie výtvarného umění v Náchodě

Přeskočit na: Navigaci | Aktuální sdělení | Aktuální výstavy


novinky na e-mail / © / english
© GVUN 2008
design Ondřej Klos / Podol
code Petr Rapant
Návrat na úvodní stránku Galerie výtvarného umění v Náchodě

Aktuální výstavy

Stanislav Holý - kresby a litografie

Místo konání: Galerie výtvarného umění v Náchodě – přízemí zámecké jízdárny
Termín konání: 26/01 - 18/03 2007

Akademický malíř Stanislav Holý

Narozen 25. února 1943 v Praze.
Zemřel 14. srpna 1998 v Praze.
V roce 1971 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor kreslený a loutkový film v ateliéru národního umělce prof. Adolfa Hoffmeistra.
Grafik, kreslíř karikatur a humoru, ilustrátor, výtvarník kresleného filmu žil a pracoval v Praze.
Od roku 1960 publikoval kreslený humor v domácích i zahraničních časopisech.
Účastnil se mnoha skupinových výstav v Československu (Praha, Sokolov, Benešov, Lipnice atd.) i mezinárodních přehlídek humoru v zahraničí.
Samostatné výstavy pořádal od roku 1971. Tvorba Stanislava Holého je vystavována dosud.
Je autorem celé řady realizací – výstavních pavilonů na mezinárodních výstavách v zahraničí, nástěnných kreací v budovách škol a mateřských školek apod.
Zabýval se knižní ilustrací. Vytvořil několik autorských knih, mezi nejznámější patří Procházky pana Pipa a Námluvy pana Pipa.
Je autorem několika animovaných filmů.
V roce 1975 začal spolupracovat s Československou televizí. O pět let později vytvořil návrhy loutek pro Studio Kamarád (Jů, Hele, Muf, Hary Šoumen, Tryskomyši, Šamšula atd…), které můžeme na televizních obrazovkách vidět i dnes. Působil jako výtvarník Studia Kamarád, jeho výtvarné návrhy jsou Českou televizí využívány v pořadech pro děti stále.
Na počátku 90. let založil a vybudoval Galerii U Prstenu v Praze – Starém Městě.

Jistě si mnozí z Vás při vstupu do výstavního prostoru okamžitě vzpomněli na nedělní rána a pásmo pohádek Studio kamarád, dnes Hřiště 7, s neodmyslitelnými „ Jůheláky“. Jak tito roztomilí a trochu popletení kamarádi oslovují a radí malým i větším divákům.
Ano, zelené Jů, žluté Hele, bezprostřední Hary Šoumen i zlomyslný Muf jsou tvůrčí děti Stanislava Holého, stejně tak i Tryskomyši, Šamšula nebo kohout Eda.
Nicméně, my jsme chtěli připravenou expozicí představit autora také jako ilustrátora, grafika, karikaturistu, tvůrce kresleného humoru a animovaného filmu. Stanislav Holý své ilustrace v autorských knihách a učebnicích věnoval samozřejmě především dětem, ale obrázkové dějově uzavřené příběhy pana Pipa jsou určené i dospělým, stejně tak jako kreslené a vždy úsměvné glosy v časopisech, periodikách a publikacích. Svět ilustrací je plný květin roztodivných tvarů barev, vytvářející dějový prostor, který se spojuje s prosluněnou oblohou duhovým mostem. Pod tímto obloukem barev ožívá velkými i malými brouky, pestrobarevnými motýly, línými šneky či rozesmátými beruškami a samozřejmě v neposlední řadě i vymyšlenými postavičkami, jako jsou pan Sluníčko, pan Hvězdička či Sedmikrásek. Ani v učebnicích nechybí bezprostřední humor, a proto nás nepřekvapí počítání princezen, příborů, barevných koťat duhy a dokonce ani Jů a Hele, jak přemýšlejí nad pláštěm krychle či jehlanu.
A co grafiky – listy sítotisku a litografie? I v nich vždy najdeme humornou ironii našich všedních dní. Autor na větší ploše a v rozsáhlých cyklických řadách utočí na naši bránici a oslňuje nás svým optimismem. Ale nenechme se mýlit! Nejedná se o samoúčelnost! Stanislav Holý nás nutí vtipnou cestou jít, bloudit, zamýšlet se nad našimi chybami, nedostatky či malichernostmi, aniž by nás soudil. Společně hledáme schůdné pěšinky nápravy, abychom nakonec mohli vystoupit z obrazu, usmívat se a radovat z toho, že jsme vnímavější nejenom k vystaveným dílům, ale i sami k sobě, k druhým, přírodě, zkrátka světu, ve kterém žijeme. Najednou nacházíme potěšení z všedních daností – noční oblohu plnou hvězd vystřídá světlo dne, po chladné a ospalé zimě se probudí veselé jaro, to přechází v horké léto a po létě zase barevný a hojný podzim. Holý nám ukazuje, že po deštivé bouři přichází slunce, které ze zbylých kapek deště namaluje na oblohu duhu. Ale i to, že my sami dokážeme namalovat duhu a nepotřebujeme k tomu tolik, stačí se jen upřímně od srdce usmát, rozesmát či rozřechtat a hned se bouřkové mraky šedivosti a nazlobenosti rozpustí v prosluněné vstřícnosti a ochotě vykonat něco dobrého! Prostřednictvím jeho tvorby také zjišťujeme výhody techniky a pokroku. Přínos vědeckotechnického pokroku můžeme využívat pouze tehdy, pokud dokážeme uchránit přírodu a sami sebe před jeho megalomanstvím ziskuchtivosti a bezohlednosti. Dílo Stanislava Holého je důkazem, že s veselou písničkou a úsměvem na rtech je náš svět přece jenom o něco barevnější, veselejší a naše mnohdy těžká cesta snazší.

vrátit se na začátek této stránky